O knize: 1980 / "... Pericles umíral pomalu. Zhaslo to jako pochodeň bez oleje. Odešel jako triéra do nekonečného oceánu: tiše, pomalu, neodvolatelně... "Už je tam," řekl Alkibiades, "jen jeho smrtelné tělo nám připomíná, že mezi námi žil ten, který se jmenoval Perikles." Jen jeho činy nás vyzývají, abychom si ho vždy pamatovali a nikdy na něj nezapomněli Stratég Cleontes, syn Faniův, řekl tichým hlasem, jako by se bál probudit spícího vůdce: „Máš pravdu, Alkibiade: jeho činy. jsou nad skutky lidí." Atény nikdy nezapomenou na svého stratéga. Jeho moudré projevy, mluvené z řečnického pódia, přežijí staletí. Jeho mysl bude měřítkem lidské moudrosti a hloubky myšlení. Jeho nenávist k nepřátelům inspiruje syny krásných Athén k mnoha činům. Máte pravdu, Alkibiade: jeho činy jsou příliš velké a jen stěží je můžeme zakrýt jedním pohledem. Čas pomine a lidé budou říkat: „Perikles ztělesňoval vše mocné a moudré, krásné a impozantní.». …»